Text (užitečný i pro nevěřící)...

1 Velký apoštol nám řekl v duchu Otce pravdy o "mocích temnoty": "Nevedeme boj proti tělu a krvi, ale proti mocnostem světa a proti duchovním silám zla, jejich klamům a nevědomostem." Toto jsem (...), protože se ptáš na podstatu zlých mocností.

2 Jejich vůdce (zlých mocností) je totiž slepý. Protože je nevědomý a domýšlivý a pyšný, řekl vlastními ústy: "Já jsem bohem, není jiného kromě mě." Když to řekl, zhřešil proti Bohu (a veškerenstvu, stvoření ublížil) a jeho slova došla vzhůru až k Neporušitelnosti. Z Neporušitelnosti vyšel hlas a řekl: "Mýlíš se, jsi zlo, hade," to jest "bože slepých". Jeho myšlenky osleply. Vydal ze sebe svou sílu - to rouhání, které vyslovil. Z popudu Velemoudrosti, Velerozumnosti bude svržen dolů do ohnivé propasti – již je na hlavu poražen.A Velemoudrost a Velerozumnost dala svým dětem nebe, každému dítěti dala síly a schopnosti i podle času, aby se doplňovali jako v mozaice, a sloužili Bohu , který je nad nimi a v nich... Co bylo skryté se stalo zjevným.

3 Neporušitelnost pohlédla shůry na oblast vod a její obraz se v nich odrážel. Světlo obnoví ztracený ráj.

(List) vzlétl v podobě orla,
jež ze všech okřídlených rodů je ptačí král.

Letěl a usadil se vedle mne
a zcela změnil svůj zjev.

Při jeho hlasu a zvuku jeho křídel,
jsem procitl a povstal z hlubokého spánku.

Vzal jsem jej a políbil,
rozlomil jsem pečeť a četl.

A slova dopisu byla ve shodě s tím,
co bylo uloženo v mém srdci.

A prošel jsem Labyrintem...

45 Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

46 Přišli do Jericha.

A byly tam sestra toho mladíka, kterého Ježíš miloval, a jeho matka a Salómé. A Ježíš je nepřijal.

A když vycházel s učedníky a s velkým zástupem z Jericha, seděl u cesty syn Timaiův, Bartimaios, slepý žebrák.

47 Když uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, dal se do křiku: "Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

48 Mnozí ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!"

49 Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" I zavolali toho slepého a řekli mu: "Vzchop se, vstaň, volá tě!"

50 Odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi.

51 Ježíš mu řekl: "Co chceš abych pro tebe učinil?" Slepý odpověděl: "Pane, ať vidím!"

52 Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila." Hned prohlédl a šel tou cestou za ním.

(…)

14 (…) 51 Šel za ním nějaký mladík, který měl na sobě jen kus plátna přes nahé tělo; toho chytili.

52 On jim však nechal plátno v rukou a utekl.

76 V tomto světě existuje spojení muže a ženy. Ale ve věčnosti je obrazem spojení něco jiného, ale my je označujeme těmito jmény.

Archa (loď i schrána úmluvy) se stane jejich záchranou,…( když je zachrání například před záplavou vody). Budou-li někteří patřit do kněžského společenství, budou moci vstoupit spolu s veleknězem do vnitřku za oponu. Proto se závěs neroztrhl jen nahoře. Tak by se otevřel jen pro ty nahoře. Ani se neroztrhl jen zezdola, protože tak by se zjevil pouze těm dole. Roztrhl se od shora až dolů. Horní se otevře pro nás, kteří se nacházíme dole, abychom vstoupili do tajemství pravdy. A to je opravdu to, co je vážené, co je mocné. My tam však vstoupíme skrze skromné symboly a slabosti. Ve srovnání s dokonalou vznešeností jsou nepatrné. Existuje vznešenost, která vznešenost převyšuje. Existuje moc, jež moc předčí. Proto se nám dokonalé věci otevřely společně se skrytými věcmi pravdy. A ta 'svatá svatých' se zjevila a komnata spojení nás pozvala dovnitř.

Všichni, kteří vejdou do svatební komnaty, dosáhnou plnosti. Neboť (nečiní to), co manželé provádějí v noci. V noci hoří oheň, (ale ten) je uhašen. Mystéria svatby se však odehrávají ve dne a ve světle. Onen den nikdy nekončí a jeho světlo nikdy nezapadá. Narodí-li se někdo jako dítě svatební komnaty, obdrží světlo. Nikdo, kdo je nezíská na tomto světě, nebude je moci získat ani na onom. Kdo to světlo obdrží, nebude viditelný ani uchopitelný a takového člověka nebude moci nikdo trápit, ať už prodlévá ve světě, nebo už tento svět opustil. Pravdu v obrazech už přijal. Svět se mu stal věčností, neboť věčnost pro něho existuje jako Úplnost a on sám pak existuje tímto způsobem. Neukrývá se v temnotě a v noci ale v dokonalém dni a svatém světle.

8 Vstoupil do školy, pronesl řeč jako učitel. Přišli za ním lidé podle svého názoru moudří, aby ho vyzkoušeli. Ale on je zahanbil, protože byli pošetilí. Nenáviděli ho, neboť to nebyli lidé opravdu moudří. Pak němu přišly malé děti. Těm náleží poznání Otce. Když zesílili, poučili se o podobách Otce. Poznali a byli poznáni. Oslavili a byli oslaveni. V jejich srdcích se zjevila živá Kniha života napsaná v mysli a duchu Otce, která se před sestoupením Plnosti nachází v tom, jenž je nepostižitelný. Tu knihu není schopen nikdo pochopit, neboť byla propůjčena tomu, kdo ji ponese a jehož zabijí. Z těch, kdo uvěřili v spásu, nemůže být nikdo projeven, dokud se neukáže ona kniha. Proto milosrdný a věrný Ježíš trpělivě snášel všechna trápení, dokud nepřijal tu knihu, protože věděl, že jeho smrt je životem pro mnohé.

10 Byl přibit na strom (kříže), na kříži oznámil Otcův výnos. Ó, jaká je to vznešená nauka! Sám sebe snížil až k smrti, aby na sebe obléknul věčný život. Poté, co ze sebe sňal hadry podléhající zkáze, oblékl neporušitelnost a nikdo mu ji nemůže vzít. Byl známostí a dokonalostí; kázal to, co je v srdci, (...) učil ty, kdo přijmou nauku. A ti, kteří nauku přijímají, jsou živí, zapsaní v knize života. Přijímají pokyny pro sebe, přijímají je od Otce a vrací se zpět k němu.

13 55 Šly tedy a našly otevřený hrob a když přistoupily blíže, naklonily se a vidí, že uprostřed hrobu sedí jakýsi krásný mladíček, oblečený v zářící šat, který jim řekl:

56 "Proč jste přišly? Koho hledáte? Snad ne toho ukřižovaného? Vstal a odešel. Jestli tomu nevěříte, skloňte se a podívejte se na místo, kde ležel, že tam není, vstal totiž a odešel tam, odkud byl vyslán."

57 Tehdy vylekané ženy odešly.